Drezura
Drezura je další soutěž, při které jde hlavně o to, aby jezdec s koněm "splynuli", aby jezdec dával jen nepatrné povely a kůň je plnil jakoby sám od sebe. V této soutěži jde o koňské ladné pohyby a jezdcův perfektní sed a držení těla.
Na tento druh sportu se každý teplokrevník nehodí. Drezurní kůň by měl mít velmi ladné pohyby a perfektní elegantní chody. Drezura je jedna z nejtěžších druhů koňských sportů. Stejně jako u parkuru i v drezuře jsou dané stupně obtížnosti. Jsou úplně stejné, liší se jen v tom, že v drezuře se ke stupňům obtížnosti nepojí výška překážek, ale různě těžké drezurní cviky a figury.
Cílem drezury je harmonický rozvoj fyzických a psychických schopností koně. Výsledkem je kůň klidný, pružný, uvolněný a obratný, ale také důvěřivý, pozorný, bystrý, čímž se dosáhne úplného souladu s jezdcem. Tyto vlastnosti se projevují: uvolněností a pravidelností chodů, souladem, lehkosti a nenuceností pohybů, odlehčení předku a angažovanosti zádě, která je zdrojem kmihu, přijmutí udidla a podrobení se vždy a všude bez napětí či odporu. Kůň působí dojmem, že dělá dobrovolně vše, co je od něj požadováno. Důvěřivě a pozorně se podřizuje svému jezdci, zůstává dokonale rovný ve všech pohybech na rovné čáře a je poslušně ohnut na křivkách. Jeho krok je pravidelný, uvolněný a nenucený. Klus je uvolněný, pravidelný, pružný, vznosný a živý. Cval je plynulý, lehký a kadencovaný. Záď nikdy není neaktivní nebo loudavá. Kůň reaguje na nejjemnější pobídky jezdce, a tak oživuje všechny části těla. Při veškeré práci i při zastavení, kůň musí být „na přilnutí“. Kůň je na „přilnutí, když je krk více nebo méně zvednut a vyklenut podle stupně výcviku a podle prodloužení nebo shromáždění chodu, přijímá udidlo s lehkým a měkkým kontaktem a stálou poslušností. Hlava musí zůstat v ustálené poloze, zpravidla nepatrně ke kolmici, s pružným týlem jako nejvyšším bodem šíje, kůň se nevzpírá jezdci. Základem drezury je rytmus, který kůň udržuje ve všech chodech.
Zastavení:
Při zastavení má kůň stát pozorně, spokojeně, nehybně a rovně, s váhou rozloženou stejnoměrně na všech 4 nohách, které stojí v páru vedle sebe. Krk má být zvednut, týl je nejvyšším bodem, hlava nepatrně před kolmicí. Kůň zůstane na přilnutí a udržuje měkké a lehké spojení s rukou jezdce, může jemně přežvykovat udidlo a je připraven k pohybu vyvolávající téměř okamžité, ale nenásilné zastavení na určitém místě.
Krok:
Krok je kráčivý chod, ve kterém nohy došlapují za sebou ve čtyřech dobách, dobře zřetelných a dodržovaných při každé práci v kroku. Pohybuje-li se přední a zadní noha na téže straně téměř ve stejnou dobu, krok se stává téměř laterálním pohybem. Tato nepravidelnost, která může přejít až do mimochodu, je vážným zhoršením kroku. V kroku se nejvýrazněji projevují nedostatky v přiježdění. Z tohoto důvodu se od koně nemá požadovat krok na přilnutí v ranných stupních jeho výcviku. Ukvapené shromáždění pokazí nejen shromážděný, ale také střední a prodloužený krok.
Shromážděný krok: Kůň zůstává na přilnutí, pohybuje se odhodlaně vpřed, krk je zvednutý a vyklenutý. Kůň je zřetelně „nese“. Hlava se přibližuje ke kolmici, zůstává lehké spojení s hubou. Záď je angažovaná s dobrou akcí hlezen. Chůze musí zůstat kráčivá a energická, končetiny došlapují v pravidelných intervalech. Každý krok zbírá méně prostoru a je vyšší než při středním kroku, protože všechny klouby se zřetelněji ohýbají. Aby shromážděný krok nebyl uspěchaný nebo nepravidelný, je méně prostorný než střední krok, je však aktivnější.
Střední krok: Uvolněný, pravidelný a nenucený krok středního prodloužení. Kůň zůstává na přilnutí, kráčí energicky, ale klidně se stejnými a rozhodnými kroky, zadní nohy došlapují před stopy předních nohou. Jezdec udržuje lehké, měkké a stálé spojení s hubou.
Prodloužený krok: Kůň zabírá co nejvíc prostoru, aniž by spěchal a porušil pravidelnost kroků, zadní nohy došlapují výrazně před stopy předních. Jezdec dovoluje koni natáhnout krk a hlavu, aniž by ztratil spojení s hubou. Volný krok: Je krok k uvolnění, při němž je koni dána úplná volnost ke snížení hlavy a natažení krku.
Klus:
Klus je dvoudobý chod se střídáním diagonálních nohou (levá přední a pravá zadní a naopak). Každý klusový krok je oddělen okamžikem vznosu. Klus má být uvolněným, pravidelným a živým pohybem bez váhání. Kvalita klusu se hodnotí podle cekového dojmu, pravidelnosti a pružnosti kroků, které jsou výsledkem pružnosti hřbetu a dobře angažované zádě-schopnosti zachovat stejný rytmus a přirozenou rovnováhu i při přechodu z jednoho klusu do druhého.
Shromážděný klus: Kůň zůstává na přilnutí, pohybuje se vpřed se zvednutým a vyklenutým krkem. Záď, která je dobře angažovaná, udržuje energický kmih a umožňuje snadný pohyb plece ve všech směrech. Kroky koně jsou méně prostorné, ale jsou jehčí a živější.
Pracovní klus: je klus mezi shromážděným a středním klusem, ve kterém kůň, který není ještě vycvičen a připraven pro shromážděné chody, se ukazuje v tomto ruchu dobře vyvážený, zůstává na přilnutí, jde před stejnými a pružnými kroky a s dobrou akcí zádě. Výraz „dobrá akce zádě“ neznamená, že shromáždění je požadovanou vlastností pracovního klusu, ale je to jen zdůraznění výrazu kmihu, který vychází z činnosti zádě.
Střední klus: Je chod mezi pracovním a prodlouženým klusem, ale „kulatější“ než prodloužený. Kůň jde vpřed uvolněnými a mírně prodlouženými kroky s výrazným posunem ze zádě a udržuje stejné postavení jako v pracovním klusu. Jezdec dovoluje koni, zůstávajíc na přilnutí, nést hlavu trochu více před kolmicí, než ve shromážděném nebo pracovním klusu a dovoluje také poněkud snížit hlavu a krk. Kroky mají být jeden jako druhý a celý pohyb vyvážený a nenucený.
Prodloužený klus: Kůň zabírá největší možný prostor. Zachovává stejnou kadenci, délka jeho kroků je největší a je výsledkem velkého posunu ze zádě. Jezdec dovoluje koni, bez hledání opory v udidle, prodloužení jeho rámce a získání většího prostoru. Pohyb předních a zadních nohou má být podobný (paralelní). Přední nohy došlapují na místo, na které ukáží. Celý pohyb má být v rovnováze a přechod do shromážděného klusu musí být proveden měkce při současném přenesení větší váhy na záď. Při veškeré práci v klusu jezdec sedí, kromě případů, kdy je v úloze předepsáno jinak.
Cval:
Cval je třídobý chod, kdy např, při cvalu vpravo je tento nohosled: LZ,L diagonála (současně LP+PZ), PP následovaná momentem vznosu, kdy jsou všechny 4 nohy ve vzduchu, před příšním cvalovým skokem. Cval, vždy s lehkými kadencovanými a pravidelnými skoky, má být pohybem bez zaváhání. Kvalita cvalu se hodnotí podle celkového dojmu, pravidelností a lehkostí třídobého chodu- vycházejícího z přijmutí udidla s uvolněným týlem a angažovaností zádě s aktivní činností hlezen- a schopností zůstat ve stejném rytmu a přirozené rovnováze i po přechodu z jednoho cvalu na druhý. Kůň zůstává na rovných čarách vždy rovný.
Shromážděný cval: Kůň zůstává na přilnutí, pohybuje se vpřed s krkem zvednutým a vyklenutým. Shromážděný cval se vyznačuje odlehčením předku a angažovanosti zádě, tj. charakterizován pružnou, uvolněnou a pohyblivou plecí a velmi aktivní zádi. Skoky jsou kratší než v jiných cvalech, ale jsou lehčí a živější.
Pracovní cval: Je chod mezi shromážděným a prodlouženým cvalem, ve kterém jde kůň kupředu ve stejných, lehkých a kadencovaných skocích, s dobro akcí zádě. Střední cval: Kůň jde vpřed uvolněně, v rovnováze, v mírně prodloužených skocích, s výrazným impulsem ze zádě. Jezdec dovoluje koni, který zůstavá na přilnutí, bez hledání opory v udidle, snížení hlavy a prodloužení krku, nos koně směřuje více nebo méně vpřed. Kadence v přechodech ze středního, jakož i z prodlouženého cvalu do shromážděného má být zachována.